Pravdivá  pověst
    o bitvě pod Hůrkou
     B F Ami Dmi G C

Deset tisíc let a možná ještě víc
se nic nedělo u Plzně a byl tu pořád klid
Pak v dálce vidno jezdce a v jejich čele Plzen
Ve voku velkou slzu a říká: "to je moje zem"
A všichni brečí - jako želvy
V Plzenci na hradišti

A byla válka lidi se prali, čech s bavorákem se neměli rádi
Kopí a meče v lítém boji praskaly jak para ořechy
Ale češí přednost měli - smysl pro srandu tu němci neměli
A tak jednou při koupeli vzali jim šaty, pak je pobili
A oni řvali - jako hadi

V Plzenci na hradišti

Plzeňácí se radovali a hned bohu za to děkovali
A aby vděčnost prokázali zase po čase trochu pracovali
Od těch dob stojí tam velikej kulatej stan
A až jednou půjdete kolem vzpomeňte na to, co jsem tu zpíval
Jak plzeňáci bojovali a slávu Plzně budovali

V Plzenci na hradišti



  Totální epos o Radoušovi
      Ami Dmi G F E

Přátelé tenhle příběh se skutečně stal
A není to žádnej nesmysl
Já sám jsem byl u toho
Prostřednictvím knížky
Tenkrát v tom roce nula a něco
Když vítr trk a voda foukala
Jó blízko plzeňskýho dohledu
Stál hrad a sova houkala

Radyní ten hrad dávno zove se
A sám Radouš byl hradním pánem
Měl oslí uši, na krku amulet
A strašně se bál bouřky

Radouši můj ozvi se
Radouši můj vrať knihu kouzel
Radouši můj ozvi se

Jsem z toho smutnej - moc, moc, moc smutnej

Vidím přátelé, že se smějete
Myslíte - ten si dělá šoufky
Tenhle příběh se skutečně stal
A kdyby ne, tak bych to nemoh zpívat
On nebyl vůbec žádnej krasavec
To dá rozum, měl oslí uši
Se kterýma se kdysi narodil
A který do smrti nosil

Zato měl knihu temných pravidel a čar
Tu vyfouk jednou pocestnýmu
Tím pádem armádu trpaslíků
A ti mu splnili každé přání

Vidím, že mně to všichni věříte
A to je velmi velmi dobře
Protože tahle poslední sloka bude strašlivá
Amulet držel ho při životě
Což ke svý škodě ovšem nevěděl
Situaci stěžovalo i to
Že byl děsně roztržitej
Jednou za bouře blesky práskaly
Ten trouba zalez do sklepení
A jak si to ve spěchu štrádoval
Řetízek přetrh blesk ho dostal
a na místě zařval

A to je konec týhle smutný pověsti
Ze který plyne jasný ponaučení
Že když se sejde hnus a samota
Je to k nevydržení ou yes



   Legenda o Bártovi
    C Dmi F Ami G

Že v kostele visí zvony, to každej ví
Ale jaký vlastně mají jména málokdo tuší
A já vám o tom zazpívám smutnou písničku
O tom, že jako těla mají možná i duši

Mají i duši

Tak třeba starej Bartoloměj ve věži na náměstí
Byl slyšet v klidných dobách, oznamoval i neštěstí
Když zvonil všichni říkali - hele Bárta mluví
Měli ho všichni rádi a on měl rád je

A on je měl rád

Když měl čas tak i čaroval v druziovských lesích
Nebo si jen tak povídal s Marií i s Annou
A samozřejmě s Václavem, věrným kamarádem
Možná ho brali jako tátu a možná, že vůbec ne

Možná že vůbec ne (a já věřím že jo)

A jak už to v životě chodí i on jednou zemřel
Našli ho dole pod zvonicí - kostel celej shořel
I když roztavil, jeho duše zůstala
Ze zbytků zvonař ulil novej a on zvoní dál

A on zvoní dál, možná je zvonů král
 


   Slon v porcelánu
   C E Ami G

Slon má lesklý karavan
A zní jak píseň labutí - známá
V kytici náruč tvou
Se měj a pozpátku si hrej - na hrách

Kvalitně vyjádřit nesplete se
Zdůraznil uvítal netřese se
Z projevu agrese nemele se
Zahájil vážíme nesměje se

Ryk zastydl v nás
Proč jenom každý propan butan
Kol zaťaté sekery
Zvon zní a troskách krásně spí - jak mník



             Smutný duch
                    aneb
co zavinily nešťastné odpustky
  C F Ami G

Na plzeňskej věži odbily hodiny
Nebylo to vždycky, dělal to ponocnej
Jih, sever a východ nebyl žádnej problém
Jen na západní straně nikdy netroubil
On se bál, strašně se bál

A v Saský ulici nad korbílkem truňku
Prohlásil jeden chasník zcela nečekaně
Já na tu věž půjdu, trubku s sebou vezmu
A na západní straně spustím pěknej kravál
A nebudu se bát, nikoho a ničeho

No a jak jim slíbil, tak taky udělal
Na západní straně rázně zatroubil
A hle, na hřbitově, co byl kol tý věže
Viděl bílej přízrak, jak na něj zdola mává
A on se nebál, vůbec neměl strach

Odpustek se našel v průjezdě domu Dlouhých
Čímž vysvobozena byla duše nešťastníka
Chasník to řek ponocnýmu, kterej z toho ale neměl žádnou radost
Dyť z toho měl živnost, byla to rarita
O který věděl a kterou udržoval (byl to zlej ponocnej)
A jednou skočil dolů, nikdo nevěděl proč



         Vodnická písnička
   C Dmi F Ami G
  
Každej zná český vodníky, jsou to zelený klucí
Bydlí většinou pod vodou, v noci se brouzdaj v rákosí
Některý jsou hodný, některý zlobí a některý jsou oškliví
Ten vodník o kterým  Vám teďka zazpívám je celkem přijatelnej

Ve statku ve Zruči u Plzně bydlel sedlák Kašpar
Měl tůze krásnou dceru, byla v letech, provdat ji musel
Ale ona Víta vzíti si nechtěla, líbil se jí chudý Jarolím
Rgino, Regino, ty jsi tomu dala teď se musíš rozhodnout

Óóó život už je takovej - je to tak

Regina byla zoufalá, šla  na procházku k Drahotínu
U vody tiše seděla, žába skřehotala na leknínu
Kde se vzal tu se vzal stál u ní vodník z kapsy mu koukala štika
Poslyš Regino, já o tobě všechno vím, pojď se mnou bydlet do rybníka

Jarolím byl celej zoufalej, chodil jak tělo bez duše
Kam se jen jeho láska poděla netušil on, Vít ani Kašpar
Humnama šílený vyrazil do polí, došel na hráz Drahotína
Kde se vzal tu se vzal stál u něj vodník:"Jarolíme, ty kluku, já ti pomohu"

Óóó život už je takovej - je to tak

Regina žije v hlubině, hlídá mi mé hrnečky
Jestli chceš pojď hned se mnou, máme dnes k obědu slanečky
Jarolím se dvakrát nerozmýšlel a vzal to rovnou s rozběhem
Svou dívku pod vodou skutečně našel - alespoň si to do smrti myslel



        Čtyřkilová
   C Dmi E Ami G E

Já jdu chytat ryby, věřte, věřte lidi
Já jdu chytat ryby, to se mám

Mám v tom velkou praxi, no čtyři roky, no
Mám v tom velkou praxi, to se mám

Chytím já si kapra, no čtyřkilovýho
Napřed ho usmažím a pak ho upeču

A tak jsem chytal ryby, pad na to celej den
A pak přišli lidi, přišli sem

A vzali mi kapra, no čtyřkilovýho
Vzali a upekli - nic nemám

A tak jsem vytáh kudlu, pěkně vostřenou
No my cikáni nosíme ji vždycky při sebou

A teď sedím v lochu, no čtyři roky, no
Kudlu tu mi vzali - nic nemám



             Legenda
o lochotínském poustevníkovi
   C D G

Na Lochotíně žil kdys poustevník
Nikdo nevěděl odkud se vzal
Jednoho dne přijel prostě
Do jeskyňky svý bágly dal
Zamlada byl slavnej loupežník
Svý hříchy si tu odčinit chtěl

Loupil a krad, nikdy neměl dost
Pak sousedi se domluvili
Zapálili tvrz, chasu pobili
Jen se synáčkem chodbou prch
Na vychování potom ho dal
Aby už o něm víc neslyšel

Za mnoho let byly v Plzni turnaje
Jak to tehdá bylo zvykem
Na koních se bojovalo
Při nich vyznamenal se mladej rytíř
Žádaná nuda, hned zamiloval se
do dcery pána křimickýho

Ten o tom nechtěl ani slyšet
Že prej nemá rod, ať táhne pryč
Až ho bude mít, pak uvidí se
možná pak dceru mu i dá
Tak rytíř odjel k poustevníkovi
lidi říkali, ten poradí

Poustevník fakt poradil mu
No aby ne, dyť to byl jeho syn
Po dlouhý době se zas objímali
Pak do Prahy rytíř musel jet
Proti královi se kuly úklady
Poustevník to věděl za svejch cest
A nakonec to dobře dopadlo
Rytíř královi hodně pomoh
Ten na oplátku vrátil všechnu čest
Křimickou pannu vzít si moh
A poustevník dál žil ve svý jeskyni
Až jednoho dne zmizel on i jeho bágly



       Vysvobozená slečna
   Emi C F Ami G

V Klotzově domu na rohu náměstí
Zemřela dcera - na máry dána
To číslo 6 je číslo popisný
Kdybyste to někdo náhodou nevěděl

Zemřela dcera tam, na máry dána
A všichni chodili a svíčky zapalovali
Měla jen šestnáct let, byla jak ibišku květ
A všichni chasníci  z náměstí o ni stáli
A ji milovali

Vždyť byla jak tuřín, všichni tvrdili
V tom musí bejt nějaký čáry
Doktoři tenkrát nic moc neznali
Co je roentgen nevěděli

A tak netušili, že lidský ledviny mají určitý symptómy
A po těch se nemoc pozná
Za to může ďábel poudala kartářka, dříve bylinkářka
A sáhla na svůj křížek a pomodlila se

Dívka ta ale nebila bez viny
V hrobě neměla pokoje
Stará služka Purgl viděla divy
Když neviditelná ruka všechno rozhazovala
Šla do drogérie, koupila tam svíce

Je zapálila, ale až v kostele
A stalo se znamení, měla i slyšení
Jdi domů služko, už je to vyřízený
A nějaká ruka ji pohladila - po vousech



                    Karel
   C Dmi F Ami G E

Karel se koupe v ocelové zdviži chromovaných nočníků
Nevěřím v tebe Karel mě zebe poskakuju v kolečku
A to jsem já, a to jsi ty, a to je ta - co nepřemýšlí
Já se zamotám a nebudu v tom sám
Záludný hřebec maže se pryží Karel se zas nelíbí
Mlátíme tchoře Karel se směje sjednoceni v rozchodu



     Balada o pošahaném andělíčkovi
   C F Dmi G

U svatýho Bartoloměje teď už se vůbec nic neděje
Ve středověku to bylo jiný, vždyť žili taky jiný lidi
A měli jiný starosti a taky jiný radosti
A jinou mentalitu a jinou brutalitu
A mámy děti strašívali čertem nebo bílou paní
kulhavou klekánicí, všechno bylo jiný
Jen pověsti přetrvali o podivných věcích
o podivných postavách za měsíčních nocí
I v Plzni takový místo je, chodíme všichni kolem něj
To když nám smůla dupe na paty, to když nám není hej
Tak pohladíme andělíčka na mříži Olivetské hory
"andělíčku můj strážníčku" mě smutek trochu bolí
A kdysi sem lidé putovali z bavor dokonce z rakous
prý se tu uzdravovali, říkal jeden francouz
Kdo tam koště položil, nežidů se zbavil
Kdo tam berlu postavil, dokonce sám chodil
A kdo odtamtud něco vzal, se zlou se potázal
kdo berlu, nic moc nekoukal, raději se odbelhal
A stříbrný andělíček na starý mříži
se na nás trochu šklebí, co je pravda to jen on ví



          O Kozinovi
   C F Dmi G

Lomikare, Lomikare, co jsi to jen udělal
Ty jeden uličníku Kozinu jsi popravit dal
To se ti nemusí vyplatit, za jeho smrt musíš zaplatit - a hned
Helou, helou, helou nazdar v pekle
Helou, helou, helou do roka a do dne
Lomikare ty, bezbožníku proč to děláš
Vždyť na slamníku, ty jsi nikdá neležel

Honza Sladkej Kozina byl slavnej vůdce sedláků
Měl psa, na hlavě setsona, vlašku spoustu mindráků
To se musí někde projevit, u něho konkrétně on chtěl víc a už nic
Helou, tak už to chodí
Helou, kdo chce víc ten škodí
Honzo, Honzo ty naivní blázne měls to vědět, že to vždycky vázne
Na prostých lidech a ti většinou zklamou

Tak bul téra chycen a posléze oběšen
V místech, co se dnes dělá pivo - každý byl vyděšen
S jeho kostmi vítr rok si hrál
Lomikar v Trhanově se jen smál - bláha
Helou, do roka a do dne
Helou, nazdar Lomikare
Tak to vidíš, už jsme tady oba, kde je radost
A kde je zloba a kde je pravda, kdo z nás ji má



             Chytrý mnich
    ve františkánském kostele
   C E F Ami G

Ve františkánském kostele vstal jednou mnich z postele
Nechtělo se mu smát a nechtěl flámovat
Tak se rozhod, že noc stráví v modlitbách
Nechal se tam sám zavřít, měl odvahu, bibli a už nic
Najednou o sakristie bouchly dveře
a kněz duch šel sloužit mši

Jednou totiž přijímal tělo páně po snídani
A to se nesmí, to se nedělá, to se nesmí ... nesmí se to

Bratři o tom nic nevěděli tudíž mu radu dát nemohli
Milý brachu pomoz mu sám, zašeptal mu kvadrián
A tak se tam nechal zavřít zas
Když duch kněz začal sloužit mši
Milý brach mu dělal ministranta
A to byla ta správná trefa, teď už měl v hrobě klid
Kněz mu děkoval a byl pryč



   Mystická Plzeň
   D G

Plzeň je tu, plná obrazů
Všichni tu jsou, co tu žili
Chodí si tu po ulici
Smějou se nám všem do očí

Schiebl je tu, Hruška taky
Macháček a Rous, Láďa Lábek
Chodí si tu po ulici
Smějou se nám všem do očí