1972795

1992 - časopis Rock Pop - rubrika Recenze - Ukolébavky pro nevhodné loutky

ROCK & POP – 1992, číslo 10., strana 28 - rubrika "Recenze"

 

Znouzectnost: Ukolébavky pro ne(v)hodné loutky

 

Tahle recenze by mohla začít následovně: "Konečně se našel někdo, kdo vydal báječnému spolku řečenému Znouzectnost desku..." Jenže to by neodpovídalo pravdě. Plzeňští ZNC totiž dlouho odolávali pokušení "vejít navždy do rockových análů" a teprve po naléhání jejich okolí řekli své ano Globusu. Třikrát sláva všem, kteří onen nátlak vyvíjeli! Očekávalo se, že LP bude výběrem nejlepších kousků z dosavadních pěti demokazet, ovšem Ukolébavky přinášejí vesměs samé novinky (!). Doufám však, že i na ten starší materiál ještě někdy dojde - podle mne by vydal na výtečné dvojalbum (že nekecám redakční kolego Vojtěchu?).
ZNC byli kdysi zařazeni mezi punkery, nicméně ve skutečnosti k nim vlastně nikdy nepatřili a postupem času se od sex-pistolnických a podobných názvuků téměř úplně oprostili. Jejich hudební názor vykvasil do podoby vytříbených, pro ně charakteristických písničkových útvarů, které spíše než nějaký stylový rámec drží pohromadě určitá společná idea, jakýsi těžko popsatelný duch této kapely. Tu nás ovanou šedesátá léta, onde probleskují ozvěny české nové vlny a kupříkladu titulní Ukolébavka svojí atmosférou připomene dokonce středověké trubadúrské písně. V těch chvílích, kdy se do toho Caine, Déma, a Ema důrazně opřou, pak lze s jistou rezervou hovořit i o tom nešťastném punk rocku. Svým způsobem ZNC zosobňují novodobý městský folklór, obdobu toho, co například v naší metropoli představuje specifický bigbít Hudby Praha. Inteligentním popěvkům, většinou s hlubším filozofickým podtextem (byť ne vždy patrným a snadno rozluštitelným), nemohou ublížit ani občasné falešné tóny nebo drobné rytmické neshody. V této souvislosti si dovolím upozornit na příjemně civilní, "neobyčejně obyčejný" doprovodný vokál saxofonistky Emy. K poznávacím znamením ZNC patřilo několik výrazných hitovek - tento osud postihne zřejmě skladby Jezzabell, Nevděk světem vládne (ve vkusném smyčcovém aranžmá, rozeznívajícím citlivou strunku v každém z nás) a docela určitě Potvoru.
Na konci desky zazní zvonec (přesněji zvoneček) a pohádky je konec. Nu a vy, milé dospělé děti, vězte, že to byla tuze pěkná pohádka a já osobně si ji s chutí pustím zase.
**** Petr Korál