|
Znouzectnost - Tvrdí kluci nepláčou!
Freemusic,Tonda Kocábek, 26.11.2002 00:00, rubrika Recenze alb
Znouzectnost - Tvrdí kluci nepláčou!
...ale měli by si dávat pozor, aby jednou nezačali nudit...
10 + 10 tracků, 30:43 + 29:31, Vyšlo vlastním nákladem na Sisyfos Records ,
Nedávno jsem tu psal o encyklopedii předlistopadového punku. U Znouzectnosti se v ní praví, že to je i dneska jedna z těch "slušnějších". Připadne mi to hodně mírně řečeno. Znouzectnost je nejenom kapela, jejíž členové se chovají i po letech "slušně", ale jsou i zásadoví ve svých postojích. Svoje desky si už léta vydávají sami, ačkoliv by po nich leckteré menší i střední vydavatelství nejspíš rádo sáhlo, protože se jejich tituly vůbec neprodávají špatně.
Je to typická parta, nad kterou intelektuálové ohrnují nos, protože ZNC důsledně ignorují módní trendy a soustavně vybrušují svůj styl. Ten vychází z punku, ale dneska už je zcela svébytný, snadno rozpoznatelný a při bližším ohledání rozhodně ne hloupý. A když si uvědomíme třeba jejich schopnost vynalézat i po letech nové a nové chytlavé a přitom nápadité melodie, které se dnes už dají počítat ve stovkách, a připočteme skutečnost, že jejich texty jsou obsahově nejen inteligentní, ale plné hodně zajímavých myšlenek a navíc i řemeslně slušně zpracované, prostě žádná kulisa, tak nám i může i dojít, jak směšně a uboze působí to, že se někteří nad nimi ofrňují.
To všechno je ovšem pohled na kapelu jako takovou. Podíváme-li se lokálně na zoubek jejich nové desce, už to tak růžové není. Golda ji opět opatřil moc pěkným bookletem, Caine přidal opravdu vtipné a chytré úvodní slovo, ale když dojde na obsah, musím bohužel konstatovat, že je to jen další deska nevystupující z řady. Kvalit vrcholů, kterými jsou bezesporu Obludný Neználek, Odrhovačky a baladajky a Folcore zdaleka nedosahuje. Chybí tu jejich přesah inteligentní zábavy. Skladby jako je úvodní "Nevadí" jsou určitě skvěle fungující na koncertech - jednoduché, melodické, hybné, ale jejich zanesení na nahrávku není ničím jiným, než konzervou. Chybí tu víc textů, při nichž mrazí tak jako u hořké ironie "Hurvínkovy trable". To co starší ZNC uměla - podobně jako Mňága a Žďorp - skvěle. Tedy kombinovat provokativní, otevřené a občas i depresivní a ostré texty s milými melodiemi. Tady zbývají převážně jen odlehčené ptákoviny, anebo plané rádobyfilosofování. Škoda. Chybí mi tu také víc hudebních úletů jako kdysi třeba byla skladba "Zdi a mosty". Jakoby při vzniku někde v pozadí svítilo červené světlo, že je třeba dávat pozor, aby se skalní fanoušci náhodou nenaštvali. Mnohem víc tak na aktuální desce najdeme písničky v podstatě folkové.
Rozsah dvojitého CD se navíc jeví jako zbytečný. Zdůvodnění je sice vtipné, ale na skutečnosti, že několik vatovitých výplní si skupina mohla schovat na stará kolena a postrozpadové kolekce rarit, to nic nemění. Ale nápad rozložit nahrávku, která je v délce dnes běžné hodiny, na dvě cédéčka, je pro tvrdohlavost skupiny zcela příznačný, a svým způsobem mi svou potrhlostí i sympatický. Abych to shrnul: Na aktuálním albu ZNC předchozí trojici z diskografie (Bomboniéra - Kapitán Mlíko - Písně instantního štěstí) rozhodně nepřekonala, ale mohlo to být i horší. Radit někomu, jak to má dělat, sice zavání drzostí, ale já si to přesto neodpustím: Co takhle s dalším albem tentokrát chvilku počkat, a pak si na něj pozvat nějakou spřízněnou osobu jako producenta, aby tam byl zastoupen i jiný pohled?
|