Odpovědna

Díky za poklonu, Petře. Jsem rád, že se Ti pohádky líbí, protože mě se také líbí, ale měl bys vědět, že se ostatním moc nelíbí. Je to asi tím, že jsou dost nesrozumitelné. To je pro většinu klasických pohádkofilů nepřekonatelný fakt. Zatímco ostatní pracují s bájnými motivy obezřetně a sledují jakýsi morální cíl, já ne! Je to prosté, píši bez cíle a vlastně čekám, co ze mne vypadne. Dobro a zlo se v mých příbězích nevyskytují, jsou tam zbyteční. Nač čtenáře unavovat stále stejným vzorem? Je pravdou, že někdy jsou to takové hovadiny, že se líbí jen mě a i těm, co si již na mne zvykli, připadají značně ujeté. Tož, sám nevím, kam se má tvorba bude ubírati nadále. To mne však na této věci láká. Je to trochu tajemné a tváří se to poněkud jako nějaká veliká výzva. Tohle opravdu miluju. Nejistotu na bázi nezodpovědnosti. Jsem šťasten, že jsi naladěn na stejnou vlnovou délku a proto Ti přeji mnoho kladných zážitků s mými pochybnými výplody. Také Tobě přeji hodně zdraví a lásky do zbytku Nového roku a klidně zase napiš ( a nemusí Ti být zrovna smutno ).

Jirko, jsi jeden z mála, které zajímá něco jiného, než sledování naší podivné kariéry. Jdeš na to zgrunta a ptáš se na náš soukromý život. Tak tedy, kromě hraního samozřejmě neděláme nic. Zpočátku jsme to zkoušeli nějak skloubit dohromady, ale zjistili jsme, že dvě věci najednou naplno dělat nejdou. Jedna z nich bude vždycky trpět. Zkusili jsme na to jít jinak. Řekli jsme si, zda by nešlo se muzikou živit. Tenkrát, před čtyřmi lety, to byl takový krok do prázdna, do nejistoty. Museli jsme odejít z jistých zaměstnání a zkusit něco, o čem jsme nevěděli, jak bude fungovat. Jediný Golda, který si všechno raději třikrát prověřuje, zůstal ještě necelý rok v práci, ale potom toho musel také zanechat, jelikož koncertů přibývalo. Začátky nebyly tedy nikterak snadné, ale s odstupem doby nikdo z nás nelituje. Už jsme si zvykli, že nemáme žádné volné víkendy, zvykli jsme si také na převrácený život ( v noci bdít, ve dne spát ). Zkrátka a dobře, pytlíkujeme to takhle už pátým rokem a snad to vypadá, že by to ještě nějaký ten pátek jít mohlo. Za to vše vděčíme jen a jen Vám všem. Umožnili jste nám dělat to o čem jsme vždycky snili. Sen se však neplní náhodou, ale především poctivou prací, i když v našem případě bych o tom malinko pochyboval. Při tom všem jsme si našli i čas navázat nějaké ty známosti a dá se říci, že je všechno už zařízeno ku menší i větší spokojenosti. Měj se hezky a někdy zase!….

Jak tak pročítám Vaše dotazy, zjišťuji, že jsou samého kladného rázu. Že by se nenašel žádnej nemilosrdnej kritik? Obzvláště potěší dopis takového rázu, jako od Tebe, Dávo. Je hezký, že jsi na nás nezanevřel a že i po roce si na nás vzpomeneš, najdeš si čas a ještě máš radost. Ani nevíš, co to pro nás znamená. Taková maličká zprávička a jak zahřeje, panečku. S povděkem také přijímám Tvůj postřeh, že naše koncerty zůstávají, i po letech, stejné, protože my si to myslíme také. Je fakt, že máme mnoho oponentů, kteří nám vytýkají, že jsme se změnili, ale to bude zřejmě tím, že si nás pasovali někam, kde jsme nikdy nebyli, stárnou, nebo nás neznají tak dlouho. Dříve se o nás říkalo, že jsme punková skupina a podle toho na nás chodili většinou punkeři. Postupem doby to vykrystalizovalo, ale jsou ještě nějaké oblasti, kde jsme uváděni jako punk z Plzně. Je to legrační, protože my jsme se nikdy punkovou skupinou necítili ( i když punk bylo to, co nás prvotně nejvíce oslovilo ) a spíše jsme se klonili k písničkaření. Dělat jednoduché věci, takové, aby se daly hrát na kytaru u táboráku. A tak to vlastně děláme dodnes. Není to žádné umění, ale nás to baví a pokud to baví i Vás, pak je na světě několik lidí, které alespoň něco baví. Je to jako s knížkou od oblíbeného autora. Také se nám líbí, jak píše, zajímáme se o to, co dělá nového a ještě nás pobaví. Co víc si přát? Není toho sice mnoho, ale k spokojenému životu je toho až až. Díky za jed na krysy, bude se hodit a Ahoj ( pro Tebe s velkým A! ).

Tak tady se sešlo těch dotazů hned několika tak na ně budu zodpovídat postupně a tak, jak mi mé svědomí dovolí. Díky za slibné preference ke koncertu v Heřmaničkách, ještě si tam určitě zahrajeme. O Michalových kreacích na kytaru se též moc zmiňovat nebudu, jelikož u něj je to naprostá samozřejmost. Jen je nám záhadou, proč si nejvšestrannější plzeňskej kytarista oblíbil zrovna nás. Člověk se až místy diví, co toho stíhá a ještě mu to není málo. Tvrdí, že když alespoň jednou denně nehraje, tak se nudí. A to si najde čas na pravidelné několikahodinové cvičení. Někdy toho ale i tak mívá dost a pak hledá zapomnění v lovu ryb, na které je ostatně také expert. To my ostatní tak vzorní už nejsme. Caine Ti sice dal texty ve franštině, ale měl bys vědět, že tomu předcházelo mnohahodinové Cainovo utrpení. Jemu totiž trvá vše i třikrát, někdy i čtyřikrát déle. Je neustále ve stresu a je přesvědčen, že má pořád málo času. Já jsem na tom obdobně, ale v posledních měsících ( co jsem začal dělat Holálides ) jsem se musel nad sebou zamyslet a přizpůsobit se. Zjišťuji, že to funguje a hned je mi lehčeji u srdce. Musím Cainovi některé zkušenosti určitě předat. Jediný Golda umí s časem nakládat tak, jak by se asi mělo, ale u něj je to vrozené, to nelze brát jako přednost. Zkrátka a dobře, asi nejsme tak jiní, než ostatní. Další otázka míří k Přemkovi. Už nevím, jestli jsem se o tom někde nezmiňoval, ale budiž. Tato věc je totiž poněkud složitější, než se na první pohled zdá a my vlastně dodnes přesně nevíme, proč se tak stalo. Nebylo to kvůli nějakým špatným vztahům, to v žádném případě, spíše měl Přemek pocit jakési neužitečnosti, což bylo pro nás nepochopitelné. Je těžké psát něco takového o člověku, kterého si v mnoha ohledech vážím a který o tom vlastně neví. Je to, jako bych ho pomlouval a to bych nechtěl. Přehlednější by možná bylo, kdyby to na tomto místě sám vysvětlil, co ho k odchodu vedlo,ale myslím, že by to nemělo ani smysl a on by do toho určitě také nešel. Nač otevírat staré rány. Podstatné je, že se s ním dodnes stýkáme a víceméně spolu vycházíme dobře, což potvrzuje i Cainova občasná účast v Přemkově Navzájem. Doma si udělal studio a to mu asi vyhovuje nejlépe. Je svým pánem a teď již jistě nemá žádný pocit neužitečnosti. Co se týče ostatních členů ZNC, kteří ještě nebyli v Holálidesu, tak to je stále otevřená záležitost. Caine už tam něco málo psal, ale to se týkalo většinou jeho názoru na víru, což jsou věci, které on cítí jinak než my. A Golda? Inu, ani nevím, proč nechce. Snad to zatím není potřeba. Věřím, že když bude třeba, určitě se Vám ozve a něco nadrtí. Co také psát, že? Někdy jsem i rád, že do toho ostatní nezasahují a nechávají mi volné pole působnosti. Jen tak mohu plně prokázat svůj um a oblažovat Vás svými nesmysly. Radost je pečení, pečení je Rama! Tak se tak nějak měj a pozdravuj ostatní. Klidně někdy přijď na kus drbu, líp se povídá než píše!

Já už jsem o to někde psal a není to nesmysl. My opravdu neznáme noty a spousta akordů nám také nic neříká. Není to žádná výmluva, ale s akordy k písničkám je to špatný. Snad někdy v budoucnosti přemluvíme Michala, nebo Romanu a Ti to správně zapíší. Do té doby musíte vydržet a proto se Vám za to omlouváme a Tobě samozřejmě také, Christi. Je to s námi těžký, viď?

Miloši, Zastávku Mileč i ostatní kazety, či cédéčka z naší originální produkce, vozíme neustále sebou a tak stačí za námi na koncertě přijít. Bohužel ZM na CD nevyšla a asi ani nevyjde. Nejsou na to totiž peníze. Dík za přízeň. Zdravíme potomky Žižky v Táboře!

To je divný, ale my taky stárneme. Tohle nám ještě nikdo nenapsal a je to pro nás zajímavé odhalení. Rozhodně se tomu budeme věnovat více než doposud. Nashledanou někdy v některém domově důchodců.

To je zajímavej nápad a přiznám se, že už jsme o tom také přemýšleli. Kdoví, co nás v budoucnu ještě napadne. Snad k tomu dojde a některý písničky natočíme znovu, v novým hávu. Určitě si to některý zaslouží. V každým případě Vás o tom budeme určitě informovat.

Jo, hochu, živý album jsme chtěli kdysi opravdu vydat a dokonce jsme v této věci podnikli i nějaký zkušební kroky. Jenže jsme zjistili, že to asi nepůjde. Výkon byl tak otřesný a falešnost nám málem utrhla uši. Muselo by se to vybírat z mnoha záznamů a kdoví jak by to dopadlo. Myslím si ale, že je to stále otevřené. Snad to v budoucnu bude přijatelnější. Když už se ptáš na takový věci, tak Ti ještě prozradím, že již několik let je také rozdělán dokument o naší skupině. Natáčeli jsme to tehdy ve starém plzeňském klubu Pod lampou a v Praze v Belmondu. Tam s námi ještě hrál Přemek na druhou kytaru. Podle posledních zpráv to vypadá, že by se na tom mělo opět začít něco dělat. Jenže znáš to….když nic nemusíš, tak Tě nic nepálí. Nás to ale trochu mrzí a doufám, že na to někdy dostaneme takovou chuť, že to doděláme.

My jsme takoví recesisti, víš. Baví nás hrát si se slovíčky a různě je přetvařovat. Škoda, že to nedělá víc lidí, kdoví o která zajímavá slova jsme ochuzeni. Tyto hříčky nás napadají všude. Nejvíce při cestě autem. Tam máme hodně času a tak, aby nebylo ticho, plácáme nesmysly jeden přes druhého. Takhle třeba vzniknul i název naší předchozí desky. To jsme jednou dojeli nad ránem do Plzně a já si tak vystupuju z vozu a jen tak mimochodem poznamenám: " Kapitán Mlíko ! " A kluci hned : " Jé, takhle by se mohla jmenovat naše deska, že jo? " No a bylo to hotový. Tak vidíš, neděláme to schválně, ale proto, že si hrajeme. Jestliže Tě to vadí, tak promiň, ale to je život. Tak už to holt chodí.

Z naší nejisté historie víme, že to není poprvé a ani naposledy, kdy se objevují fámy typu - ZNC se rozpadli - co s tím? Myslím, že toto se běžně stává i u jiných skupin a stávat se to určitě bude i nadále. Tak už to chodí. Znáš to - jedna paní povídala a náhle je toho plná ulice, potažmo třída a podobně. Za svoji osobu a podle svého nejlepšího svědomí Ti mohu slíbit, že zatím nic takového nehrozí. Rozhodně do Junioru přijedeme a tam si můžeš odbýt i naši premiéru. Hodně štěstí!

Jó, to je těžký. Zkus šetřit, nebo se účastnit naší soutěže o ceny. Přes to si myslím, že cenu našich nosičů držíme tak nízko, jak to jen jde. Levnější to opravdu už víc být nemůže. To víš, že bych naše desky raději rozdával, než prodával, ale jaksi to nejde. Asi by jsme brzy skončili na úbytě. Nevěš hlavu a snad se Ti někdy nějaký prašule sejdou.

Tož, Šohaju, tady je Cainova vyčerpávající odpověď a jak jsem z jeho nesouvislého blábolení pochopil, je určena nejen Tobě, ale vlastně všem.
Nazdárek Šohaji zelený, aj Vy ostatní, kteří jste zareagovali na můj traktát o víře. " Počátek vší moudrosti - praví se v Příslovích - je bázeň před živým Bohem". Ptáš se, co si myslím o rozdělení církve, o jejím " zaprodání se " světské moci, o temném středověku či o celibátu…..a ptáš se jestli církev může manipulovat lidi ještě dneska…? Otázky jako jsou ty Tvoje mi občas, soukromně, na koncertech někdo položí a tak jsem si na ně dovolil odpovědět veřejně. Snad se Tě nedotkne, že jsem k tomu zneužil jmenovitě Tvůj dotaz. Takže : Vůbec si nedělám iluze, že církev je společenstvím nějakých lepších lidí. " Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo…" zpívá už dávný král David v jednom z žalmů. Nebo : " Všichni zhřešili a jsou daleko od Boha, není nikoho, kdo by činil dobré, není ani jednoho…" přitápí apoštol Pavel v dopisu do Říma. A konečně : " Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní !" - říká přece sám Kristus - " přišel jsem zachránit ztracence! " Mimo jiný z toho si vyvozuju, že církev - že je nepopíratelně božím ustanovením a požadavkem, není společenstvím lepších lidí - naopak ztracenců. Lidí, kteří to zvorali, ale kteří si to uvědomujou, že to zvorali a už to takhle nechtějí. A taky ví, že to sami nedokážou!…I když máme zaslíbení milosti a odpuštění, protože On ty naše průsery slíbil vzít na sebe, přece jen v nás dřímá ta stará úskočnost, pýcha, závist a vůbec spousta podivnejch choutek z pocitů. A taky to rozdělení o kterém mluvíš. Katolíci - evangelíci, hodnostáři, pěšáci, kašpaři, loutky - to jsou ale naše (!) rozdělení. S tím nemá Bůh Bible nic společnýho. To my sami si pořád už od první zrady vytváříme všemožný kasty a oddělujeme se… Po pravdě - kdoví, jak bych se zachoval já, kdybych měl možnosti jako ti církevní pohlaváři tenkrát. Rozhodovat o životě a smrti, o tom co je pravda a co ne. A jak se Tobě, paňáčku, odolává pokušením všedního života? Nezalhat, nekřivdit, nepomlouvat, nevzít si z cizího, nesvádět - ba ani na to nepomyslet….. a taky třeba nemluvit zbytečně… já teda neobstojim ani v málu, natož v těch opravdu velkejch pokušeních, který se - a díky za to - naskytnou třeba jenom párkrát za život. Když někomu protejkaj rukama miliony a on si uleje pár desítek tisíc - to odsoudíme, ale že děláme totéž, když nám rukama procházej tisíce a my si z nich vezmem pár desetikorun - to už nevidíme. Pokrytci jsme, příteli, tak je to, né ti spojení nebo nespojení se světskou mocí - ale pokrytci. To jediné, co nás ve skutečnosti dělí - z pohledu Krista - je pouze a právě ta milost odpuštění, kterou buď přijímáme nebo ne. Když se podíváš na jakoukoliv dějinnou epochu, vládu, bezvládí, totalitu i revoluci, ale vůbec i na jakoukoli organizovanou i neorganizovanou skupinu lidí, dokonce sám na sebe - najdeš nějaké vnitřní rozdělení. Jenže u sebe to nejlíp pochopíš a taky omluvíš, protože se znáš, víš proč jsi udělal to či ono. Ale u druhého? Klíč k tomu, abys mohl kohokoli poznat a pochopit je v tom, že s ním musíš všechno, úplně všechno od začátku až do konce prožít. To ale nikdo z nás přece nedokáže - a proto nemáme právo soudu - tedy toho soudu s velkym S. Ty i já věříme, že je Někdo, kdo nás ve všem mnohonásobně, nepředstavitelně převyšuje a ten, že to dokáže. O něm mluví kniha "Bible." Jenže tahle kniha je zvláštní. Nedá se do ní - stejně jako do nitra člověka - trvale vstoupit bez vztahu. Ona se Ti prostě bez něj neotevře! Proto o tom tady tak zdlouhavě mluvim. Jako milostný dopisy přestanou bejt zdlouhavym, naivnim, či patetickym blábolem, až když zjistíš, že jsou pro Tebe a že jsou od toho, koho´s vlastně celou dobu hledal., teprve až se tohle něco stane - o tom jsem mluvil minule - přemůže Tě to, protože On sám se Ti dá poznat. A pak najednou začneš rozumět do tý doby cizim hlasům, rozdělením, najednou třeba pochopíš, proč ten a ten tak lpí právě na tej a tej blbosti a pak dělá to co dělá - a bude Ti ho spíš líto, než abys ho za to nesnášel. Ne, nejsme stvořený s předem naprogramovanou láskou na harddisku - dokonce ani ke svýmu programátorovi ne - pouze se schopností mít rád! A taky s takovou kombinační kapacitou, která nám dovolí rozpoznat ( pokud se ovšem sami nezablokujem ) , že bez Něj jsme opravdu jenom….sami. A to je málo. A tak je to i s tím celibátem, o kterym se vyjadřuješ fuck - off. Původní princip, původní myšlenka je ušlechtilá a praktická. Totiž aby ten, kdo se rozhodl sloužit ostatním, nemusel nakonec této služby zanechat ze strachu o svou rodinu, aby jeho případnou likvidací, mučením, či "jen" strádáním nemusela trpět jak vlastní žena a děti, tak taky spousta příbuznejch, který s ním vlastně ani nic společnýho mít nechtějí. Ano, časem se možná původní záměr zvrtnul ve způsob, jak si udržet v církvi jako organizaci majetek a jak zabránit jeho dělení právě po všelijakých příbuzných. Nevím…to ať posoudí jiní. Každopádně to ještě neznamená, že by původní doporučení ztratilo už dneska smysl. Vůbec ne. Spíš si myslim, že je asi málo věřících, co chtějí opravdu sloužit, bez nároku na "sladkou" odměnu. Nebo jinak : Pořád ještě jsou země, kde za pouhé držení Bible je smrt, perzekuce nebo alespoň vyřazení z normální společnosti. Kdopak z nás si ještě vzpomene, či uvěří vyprávění, jak za komunismu leckdo mlčel tzv. kvůli dětem, rodině, příbuznejm… Problém - a zdaleka ne celibátu - je v tom, že si člověk rád dělá z konkrétních Božích rad do konkrétních situací návody, tabulky…chce si to pěkně zjednodušit do pravidel a předpisů, jenom aby se nemusel sám rozhodovat a pak nést odpovědnost. To né církev manipuluje lidi, to my lidi manipulujeme Církev! Jenže živá víra a živá církev, to není dodržování stanov a návodů, dokonce ani né Desatera - jak si moc lidí myslí - živá víra je žít s živym Bohem, poslouchat ho a jít do toho vztahu každej den znova, byť možná bude jinej než včera, každej den se znovu dávat a ptát a přijímat a chtít vidět, slyšet, cítit a rozumět. Ale k tomu se vzájemně potřebujeme! A k tomu nám dopomáhej - živý - Bůh! Sepsal Caine dne 11.3. 1999