01 - Pravdivá pověst o bitvě pod Hůrkou | Text
Pravdivá pověst o bitvě pod Hůrkou
Deset tisíc let a možná ještě víc
se nic nedělo u Plzně a byl tu porád klid
pak v dálce vidno jezdce a v jejich čele Plzen
ve voku velkou slzu a říká, „To je moje zem!“
a všichni brečí a všichni brečí - jako želvy
v Plzenci na Hradišti
A byla válka, lidi se prali, Čech s Bavorákem se neměli rádi
kopí a meče v lítém boji praskaly jako para ořechy
ale Češi přednost měli, smysl pro srandu, tu Němci neměli
a tak jednou při koupeli vzali jim šaty, pak je pobili
a oni řvali a oni řvali - jak malí hadi
v Plzenci na Hradišti
Plzeňácí se radovali a hned Bohu za to děkovali
a aby vděčnost prokázali, zase po čase trochu pracovali
od těch dob stojí tam velikej kulatej stan
a až jednou půjdete kolem, vzpomeňte na to, co jsem tu zpíval
jak Plzeňácí bojovali a slávu Plzně budovali
v Plzenci na Hradišti. | Stáhnout |
02 - Totální epos o Radoušovi | Text
Totální epos o Radoušovi
Přátelé,
tenhle příběh se skutečně stal
A není to žádnej nesmysl
Já sám jsem byl u toho
Prostřednictvím knížky
Tenkrát v tom roce nula a něco
Když vítr tek´ a voda foukala
Jó, blízko plzeňskýho dohledu
stál hrad a sova houkala
Radyní ten hrad dávno zove se
a sám Radouš byl hradním pánem
měl oslí uši, na krku amulet
a strašně se bál bouřky
Radouši můj, ozvi se
Radouši můj, vrať knihu kouzel
Radouši můj, ozvi se
jsem z toho smutnej…
moc, moc, moc smutnej
Vidím přátelé, že se smějete
myslíte, ten si dělá šoufky
tenhle příběh se skutečně stal
a kdyby ne, tak bych to nemoh´ zpívat
On nebyl vůbec žádnej krasavec
to dá rozum, měl oslí uši
se kterýma se kdysi narodil
a který do smrti nosil
Zato měl knihu temných pravidel a čar
co vyfouk´ jednou pocestnýmu
tím pádem armádu trpaslíků
a ti mu splnili každé přání
Radouši můj…
Vidím, že mě to všichni věříte
a to je velmi, velmi dobře
protože tahle poslední sloka
bude strašlivá!
Amulet držel ho při životě
což ke svý škodě ovšem nevěděl
situaci ztěžovalo i to,
že byl děsně roztržitej
Jednou za bouře, blesky práskaly
Ten trouba zalez do sklepení
A jak si to ve spěchu štrádoval,
řetízek přetrh´ blesk ho dostal
A na místě zařval
Radouši můj…
A to je konec týhle smutný pověsti,
ze který plyne jasný ponaučení
Že když se sejde hnus a samota,
je to k nevydržení…k nevydržení! | Stáhnout |
03 - Legenda o Bártovi | Text
Legenda o Bártovi
Že v kostele visí zvony, to každej ví
ale jaký vlastně mají jména, málokdo tuší
a já vám o tom zazpívám smutnou písničku
o tom, že jako jména mají možná i duši
mají i duši, mají i duši, mají i duši
ohóhó..
Tak třeba starej Bartoloměj ve věži na náměstí
byl slyšet v klidných dobách, oznamoval i neštěstí
když zvonil všichni říkali, hele Bárta mluví
měli ho hrozně rádi a on měl rád je
Když měl čas tak i čaroval v druzdovských lesích
nebo si jen tak povídal s Marií i s Annou
a samozřejmě s Prokopem, věrným kamarádem
možná ho brali jako tátu a možná, že vůbec ne
možná, že vůbec ne
a já věřím, že jo!
A jak už to v životě chodí i on jednou zemřel
našli ho dole pod zvonicí, kostel celej shořel
i když se roztavil, jeho duše zůstala
ze zbytků zvonař ulil novej a on zvoní dál
a on zvoní dál
možná je zvonů král! | Stáhnout |
04 - Slon v porcelánu | Text
Slon v porcelánu
Slon má lesklý karavan
a zní jak píseň labutí - známá
v kytici náruč tvou
se měj a pozpátku si hrej
– na hrách
Kvalitně vyjádřit nesplete se
zdůraznil uvítal netřese se
z projevu agrese nemele se
zahájil vážíme nesměje se
Ryk zastydl v nás
proč jenom každý propan
– butan
kol zaťaté sekery
zvon zní a v troskách krásně spí
– jak mník
Kvalitně vyjádřit nesplete se
zdůraznil uvítal netřese se
z projevu agrese nemele se
zahájil vážíme nesměje se | Stáhnout |
05 - Smutný duch, aneb co zavinily nešťastné odpustky | Text
Smutný duch, aneb co zavinily nešťastné odpustky
Na plzeňskej věži odbily hodiny
nebylo to vždycky, dělal to ponocnej
jih, sever a východ nebyl žádnej problém
jen na západní straně nikdy netroubil
on se bál
strašně se bál
A v Saský ulici nad korbílkem truňku
prohlásil jeden chasník zcela nečekaně
já na tu věž půjdu, trubku s sebou vezmu
a na západní straně spustím pěknej kravál
a nebudu se bát
nikoho a ničeho
No a jak jim slíbil, tak taky udělal
na západní straně rázně zatroubil
a hle, na hřbitově, co byl kol tý věže
viděl bílej přízrak, jak na něj zdola mává
a on se nebál
neměl vůbec strach
Chasník seběh´ dolů, trochu zadejchal se
duch k němu promluvil a tak vyslech´ smutnou stóry
kterak při přijímání nespolknul hostii
což je velikej hřích a on teď musí strašit
a bojí se bojí
že bude strašit věčně
Odpustek se našel v průjezdě domu Dlouhých
čímž vysvobozena byla duše nešťastníka
chasník to řek´ ponocnýmu,
kterej z toho ale neměl žádnou radost
vždyť z toho měl živnost, byla to rarita
o který věděl
a kterou udržoval
byl to zlej ponocnej
a jednou skočil dolů
nikdo nevěděl proč… | Stáhnout |
06 - Vodnická písnička | Text
Vodnická písnička
Každej zná český vodníky, jsou to zelený klucí
bydlí většinou pod vodou, v noci se brouzdaj v rákosí
některý jsou hodný, některý zlobí a některý jsou ošklivý
ten vodník o kterym vám teďka zazpívám je celkem přijatelnej
Ve statku ve Zruči u Plzně bydlel sedlák Kašpar
měl tuze krásnou dceru, byla v letech, provdat ji musel
ale ona Víta vzíti si nechtěla, líbil se jí chudý Jarolím
Regino, Regino, ty jsi tomu dala, teď se musíš rozhodnout
Óóó…. Život už je takovej - je to tak!
Regina byla zoufalá, šla na procházku k Drahotínu
u vody tiše seděla, žába skřehotala na leknínu
kde se vzal, tu se vzal, stál u ní vodník, z kapsy mu koukala štika
„Poslyš Regino já o tobě všechno vím, pojď se mnou bydlet do rybníka!“
Jarolím byl celej zlomenej, chodil jak tělo bez duše
kam se jen jeho láska poděla, netušil on, Vít, ani Kašpar
humnama šílený vyrazil do polí, došel na hráz Drahotína
kde se vzal, tu se vzal, stál u něj vodník
„Jarolíme, ty kluku, Já ti pomohu!“
Óóó…život už je takovej!
Regina žije v hlubině, hlídá mi mé hrnečky
jestli chceš, pojď hned se mnou, máme dnes k obědu slanečky
Jarolím se dvakrát nerozmejšlel a vzal to rovnou s rozběhem
svou dívku pod vodou skutečně našel, alespoň si to do smrti myslel! | Stáhnout |
07 - Čtyřkilová | Text
Čtyřkilová
Já jdu chytat ryby, věřte, věřte lidi
Já jdu chytat ryby - to se mám!
Mam v tom velkou praxi, no čtyři roky, no
mam v tom velkou praxi, to se mám
Chytim já si kapra, no čtyřkilovyho
Napřed ho usmažim a pak ho upeču
A tak jsem chytal ryby, pad´ na to celej den
A pak přišli lidi, přišli sem
A vzali mi kapra, no čtyřkilovyho
Vzali a upekli, nic nemám
A tak jsem vytáh´ kudlu pěkně vostřenou
No, my cikáni nosíme ji vždycky při sebou
A teď sedim v lochu, no čtyři roky, no
Kudlu tu mi vzali, nic nemám… | Stáhnout |
08 - Legenda o lochotínském poustevníkovi | Text
Legenda o lochotínském poustevníkovi
Na Lochotíně žil kdys poustevník
nikdo nevěděl odkud se vzal
jednoho dne přijel prostě
do jeskyňky svý bágla dal
zamlada byl slavnej loupežník
svý hříchy si tu odčinit chtěl
Loupil a krad´, nikdy neměl dost
pak sousedi se domluvili
zapálili tvrz, chasu pobili
jen se synáčkem chodbou prch´
na vyučování potom ho dal
aby už o něm víc nevěděl
Za mnoho let byly v Plzni turnaje
jak to tehdá bylo zvykem
na koních se bojovalo
při nich vyznamenal se mladej rytíř
žádná nula – hned zamiloval se
do dcery pána Křimickýho
Ten o tom nechtěl ani slyšet
že prej nemá rod, ať táhne pryč
až ho bude mít, pak uvidí se
možná pak dceru mu i dá
tak rytíř odjel k poustevníkovi
lidi říkali, ten poradí
Poustevník fakt poradil mu
no aby ne, vždyť to byl jeho syn
po dlouhý době se zas objímali
pak do Prahy rytíř musel jet
proti královi se kuly úklady
poustevník to věděl ze svejch cest
A nakonec to dobře dopadlo
rytíř královi hodně pomoh´
ten mu za oplátku vrátil všechnu čest
Křimickou pannu vzít si moh´
a poustevník dál žil ve svý jeskyni
až jednoho zmizel on i jeho bágly! | Stáhnout |
09 - Vysvobozená slečna | Text
Vysvobozená slečna
V Klotzově domu na rohu náměstí
zemřela dcera, na máry dána
to číslo šest je číslo popisný
kdybyste to někdo náhodou nevěděl
zemřela dcera tam, na máry dána
a všichni chodili a svíčky zapalovali
měla jen 16 let, byla jak ibišku květ
a všichni chasníci z náměstí o ni stáli
– a ji milovali
Vždyť byla jak tuřín, všichni tvrdili
v tom musí bejt nějaký čáry
doktoři tenkrát nic moc neznali
– co je roentgen, nevěděli
a tak netušili,
že lidský ledviny mají určitý symptomy
a po těch se nemoc pozná
za to může ďábel, poudala kartářka,
dříve bylinkářka
a sáhla na svůj křížek
Dívka ta ale nebyla bez viny,
v hrobě neměla pokoje
stará služka Purgl viděla divy,
když neviditelná ruka všechno rozhazovala
šla do drogerie, koupila tam svíce,
je zapálila, ale až v kostele
a stalo se znamení, měla i slyšení:
„Jdi domů, služko, už je to vyřízený!“
a ona plakala a nějaká ruka jí pohladila
- po vousech! | Stáhnout |
10 - Karel | Text
Karel
Karel se koupe
v ocelové zdviži
chromovaných nočníků
Nevěřím v tebe
Karel mě zebe
poskakuju v kolečku
A to jsem já
a to jsi ty
a to je ta – co nepřemýšlí
Já se zamotám
A nebudu v tom sám
Záludný hřebec
maže se pryží
Karel se zas nelíbí
Mlátíme tchoře
Karel se směje
sjednoceni v rozchodu
A to jsem já…. | Stáhnout |
11 - Balada o pošahaném andělíčkovi | Text
Balada o pošahaném andělíčkovi
(Pověst o Olivetské hoře)
U svatýho Bartoloměje, teď už se vůbec nic neděje
ve středověku to bylo jiný, vždyť žili taky jiný lidi
a měli jiný starosti a taky jiný radosti
a jinou mentalitu a jinou brutalitu
A mámy děti strašívaly čertem nebo bílou paní
kulhavou klekánicí, všechno bylo jiný
jen pověsti přetrvaly o podivných věcích
o podivných postavách za měsíčních nocí
I v Plzni takový místo je, chodíme všichni okolo něj
To když nám smůla dupa na paty, to když nám není hej
tak pohladíme andělíčka na mříži Olivetské hory
„Andělíčku, můj strážníčku, mě srdce trochu bolí.“
a kdysi sem lidé putovali, z Bavor, dokonce z Rakous
prý se tu uzdravovali, říkal jeden Francouz
kdo tam koště položil, nežidů se zbavil
kdo tam berlu postavil, dokonce sám chodil
a kdo odtamtud něco vzal, se zlou se potázal
kdo berlu, nic moc nekoukal, raději se odbelhal
a stříbrný andělíček na starý mříži
se na nás trochu šklebí – co je pravda, to jen on ví! | Stáhnout |
12 - O Kozinovi | Text
O Kozinovi
Lomikare, Lomikare, co jsi to jen udělal
ty jeden uličníku, Kozinu jsi popravit dal
to se ti nemusí vyplatit, za jeho smrt musíš zaplatit
a hned!
Helou, helou, helou, nazdar v pekle
Helou, helou, helou, do roka a do dne
Lomikare, ty bezbožníku, proč to děláš
vždyť na slamníku ty jsi nikdá neležel
Honza Sladkej Kozina byl slavnej vůdce sedláků
měl psa, na hlavě stetsona, valašku, spoustu mindráků
to se musí někde projevit
u něho konkrétně – on chtěl víc a už nic
Helou…. tak už to chodí
Helou…. kdo chce víc, ten škodí
Honzo, Honzo, ty naivní blázne
měls to vědět, že to vždycky vázne
na prostých lidech - a ti většinou zklamou
Tak bul tera chycen a posléze pověšen
v místech co se dnes dělá pivo – každý byl vyděšen
s jeho kostmi vítr rok si hrál
Lomikar v Tranově se jen smál - bláha!
Helou…. do roka a do dne
Helou…. nazdar Lomikare
tak to vidíš, už jsme tady oba – kde je radost
a kde je zloba a kde je pravda
Kdo z nás ji má? | Stáhnout |
13 - O chytrém mnichovi | Text
O chytrém mnichovi
Ve Františkánském kostele
vstal jednou mnich z postele
nechtělo se mu spát a nechtěl flámovat
tak se rozhod že noc stráví v modlitbách
Nechal se tam sám zavřít
měl odvahu, bibli a už nic
najednou od sakristie bouchly dveře
jééé
a kněz duch šel sloužit mši
Jednou totiž přijímal tělo páně po snídani
a to se nesmí, to se nedělá
to se nesmí, nesmí se to!
Bratři o tom nic nevěděli
tudíž mu radu dát nemohli
milý brachu, pomoz mu sám, zašeptal mu kvardián
a tak se tam nechal zavřít zas
Když duch kněz začal sloužit mši
milý brach mu dělal ministranta
a to byla ta správná trefa, teď už měl v hrobě klid
kněz mu poděkoval a byl pryč
Jednou totiž přijímal tělo páně po snídani
a to se nesmí, to se nedělá
to se nesmí, nesmí se to! | Stáhnout |
14 - Mystická Plzeň | Text
Mystická Plzeň
Plzeň je tu
Plná obrazů
všichni tu jsou
co tu žili
chodí si tu
po ulici
smějou se nám
všem do očí
Láj láj láj….
Schiebl je tu
Hruška taky
Macháček a Rous
Láďa Lábek
chodí si tu
po ulici
smějou se nám
všem do očí. | Stáhnout |