Caine - Nekonečno /1996/
 |
Caine - Nekonečno
Caine - surová domácí nahrávka, základní zpěv a řev, 9-str. akust. kytara, 2-tone el. kytara, mandolína
Hudba & texty - Caine (kromě písní „Moje padlé ruce“ a „Sklepní“, které otextoval Ondr.A.Pellar (PPLP) a „Písničky o lásce“, na níž se textařsky spolupodílelo Mirče (Ex-3 Dřeváci)
Zvláštní host: Vlaďka Haasová - zpěv
Titulní foto - Vojta Vlk Nahrávka vznikla na přelomu let 1996 - nekonečno
Původně vydáno pouze jako MC a v roce 2003 vyšlo Nekonečno na CD jako bonus k albu "Tajemství na dálku stačí". |
Skladby
| 01 - Moje padlé ruce | Text
Moje padlé ruce (Caine/Ondr.A.Pellar) Docela často měním texty - a Ondrovy zvlášť. Dodatečně třeba cosi pochopím, získám nějakou novou zkušenost nebo jenom zjistím, jak to říci lépe - a musím to najednou přiznat, vyslovit. Zpívám si písničky spíš jako výpovědi a nesouzní-li mi s tím uvnitř, raději změním text, melodii, atmosféru... Vím, že to posluchač nesnáší, že jeho zkušenost se nemusela ubírat stejným směrem, ale já nejsem zpěvák ani textař. Píšu a zpívám, protože prostě nemůžu jinak. Ty jsi obě ruce měla já jsem o ně v bitvě přišel a když jsi mě pohladila zatrnulo mi až v břiše Objímáš mě večer za dva a já tu stojím jako kůl Objímáš mě večer za dva a mě je s tebou jenom půl Všechny bitvy jsou tak krutý tahle byla pro tvou krásu a v ní obě moje ruce zahynuly při zápasu Objímáš mě večer za dva... Nemůžu se ani pohnout bezbranný jsem jako dítě i když nemám čím se dotknout aspoň chvíli - uvidím tě Objímáš mě večer za dva... Moje ruce padly v boji o kousíček tvojí přízně bez nich tady tiše stojím a snažím se zbavit tísně Objímáš mě večer za dva... ...a já tu stojím jako kůl objímáš mě večer za dva a mě je s Tebou víc než půl | Stáhnout |
| 02 - Žalm | Text
Žalm (Caine/Caine) Nazval jsem to takhle honosně, protože je to o Něm jako o někom blízkém. Chtěl bych se přiblížit, dělám pro to spoustu marných věcí, až zas nakonec padám na kolena úplně sám a beze všeho. No, a On mě zase zvedá a říká... ale to už je vlastně jiná písnička. Dobrý kdo jsi dobrý měj se mnou slitování Soudný kdo jsi soudný odpusť moje viny Čistý kdo jsi čistý omyj moje srdce - nevím mám-li na to sám Pořád se podbízím ale pořád to neni jistý pořád se nutím ale neprobouzím čistý - nakonec jsem zase s Tebou sám Moudrý kdo jsi moudrý víš nejspíš jak to chodí Silný kdo jsi silný opatruj mý dětství Všední kdo jsi všední Tebe prosím zůstaň jako světlo denní - nevím mám-li na to sám Pořád se podbízím... ... a s jedinou mou prosbou tisíce mých přání | Stáhnout |
| 03 - Sklepní | Text
Sklepní (Caine/Ondr.A.Pellar) Ve sklepě naší fary tam pod kostelní věží zazděný ve výklenku padesát let už leží Pečlivě zabalený natřený vazelínou přikrytý starou plachtou zaházený hlínou Tak dlouho zahrabaný samotný ve tmě tmoucí bez očí slepě hledí samotný nemohoucí Ukrytý před slídily tak jako naše víra dobře ho uklidili ať tiše do tmy zírá Pro pravdu kdysi hořel teď jenom ve tmě leží pod haldou popela a pevnou zděnou věží Ukrytý před slídily před hroznou smečkou vlčí zavřená ústa smělá nemluví trpce mlčí Teď mistře Jene z Husi teď by tě bylo třeba srdce nám dohořela a ty ležíš na dně sklepa | Stáhnout |
| 04 - Neumím to vysvětlit | Text
Neumím to vysvětlit (Caine/Caine) Neumím ti to vysvětlit Kořeny stromů se pod zemí objímají po parku se miluje červenožlutý listí a podzimní slunce s borovicí natruc veverkám - nevěrnicím A najednou zas jako bys tu opravdu stála a bylo ti právě nula let Končil a začínal svět | Stáhnout |
| 05 - Smiluj se...prosím | Text
Smiluj se... prosím (Caine/Caine) Opět prosba, protože život bez každodenního obživování je jen čekání a jenom čekání je nesnesitelné, jako písek na poušti, v zubech, v očích, uších, všude... Čekání na život je jak polykání písku Bez tvaru bez chuti a s tíhou kamení Prázdný čekání je jak polykání písku V zubech jen skřípe ale sotva rozmělní A když konečně přijde přijde déšť a zas svitne slunce nic snad kromě kaktusů už v nás asi neporoste A když žití uvnitř ztrácí možnost růst to člověk vysychá a práší se mu z úst | Stáhnout |
| 06 - Výkřiky do neurčita | Text
Výkřiky do neurčita (Caine/Caine) To je taková procházka. Taková noční procházka mezi láskou s malým a velkým L. Včetně pocitů a obrázků z cest pod jasnou noční oblohou... tady na Zemi. Noc spaluje stíny na uhel výkřiky do neurčita tisíc a jeden směr a žádný smír - bohužel Jen na duši vesmír co pláče po svých láskách Nezapomněl a vysílá signály co žádný radar nezachytí Má náměsíčná, má bílá tak jsem si ukrojil kus jenom pro sebe a říkám že jiné už není Má náměsíčná má bílá kde není láska tam i víra se vzpírá a o pomoc křičí do neurčita Jak ponocný bloudící v oázách lamp A z hranice mistr Hus svý hořící výkřiky Svítá! do neurčita A někdo nám do rána okno otvírá a jiný říká To stačí! | Stáhnout |
| 07 - Otevírání d'uší | Text
Otevírání (d)uší (Caine/Caine) Jako otevírání studánek. Uchop svůj saxofón nevydá ani tón není to v ústech tvých ty ti sluší Ni v klapkách zlatavých či prstech bolavých - je to v uších Uši se zanesly odpadem hluků a slov s tóny se nesnesly na burze zbytečnejch strof Zkus nástroj rozehřát v hořících dlaních sedmdesátkrát sedmkrát a znovu se sklání Nabídne příběh víc než klid zbraní poví ti o stínech i o prosvítání Kdyby ses prodávala a my byli němí - nezoufej Pevně drž saxofon až vydá první tón bude i v ústech tvých co dál ti sluší i v klapkách zlatavých i prstech bolavých bude i v uších Nezívej | Stáhnout |
| 08 - Slunce svítí | Text
Slunce svítí (Caine/Caine) Píseň na jeden akord. Někdy to je prostě prosté. Slunce svítí modrýmu nebi Slunce svítí zelenej zemi Slunce svítí i u dna moří Slunce svítí až k tvejm dveřím a já věřím - i dál! | Stáhnout |
| 09 - Písnička o lásce | Text
Písnička o Lásce (Caine/Caine, Mirče) Čeština, žel, nemá slovo pro Lásku jako rozhodnutí, jen pro Lásku jako cit. Aspoň něco. Tak jako v obláčcích prachu začíná vítr na kamenech pouští je největší žár Někdo se dlouho tváří že necítí bolest a jinej neví že v nitru je rváč Podivný cesty jsou a všechny těžký plný jak trní tak rozvalin Hledáš jen plamen nalezneš bouři a činy tvý jsou pochybný Tak jenom Láska je plamen co svítí na cestu bez něj je všude temnota Kdo ho chce zkrotit je jako blázen a jeho svíčka třepotá Mudrci bádali do tlustejch knih zapsali z čeho lze zlato vyrobit Pořád jen pátráme smysl si dáváme leč všechno marnost jen a větru svist Tak jenom Láska je dar dar v Tobě živý bez Dárce chřadne - umírá Kdo ho chce vlastnit je jako blázen na kopci vítr objímá To co tě tolikrát do neznáma nutí jsou tvoje pouta otroka Před nima ztrácíš veškerou hrdost víra je poslední jistota Tak jenom Láska jsou křídla dar nad naše síly bez Tvůrce větrem zmítaná Kdo Ti je vrací je pro druhý blázen nahý a křehký odlétá... ... nahý a lehký odlétá Tak jako v obláčcích prachu... | Stáhnout |
| 10 - Nikdy se neboj | Text
Nikdy se neboj - neboj bejt směšnej nikdy se neboj - neboj bejt svuj (Caine/Caine) Mám doma plnou krabici všelijakých vzpomínek na dětství, obrázků, úvah, deníků, dopisů... Občas ji otevřu a vidím, nejen co už jsem toho namlel, ale hlavně taky, že sny žijou jen z touhy vzlítnout, než je zvládneš nazpaměť! Na krabici z dětství sedí starej chlap jako štvanec zahnanej na mrakodrap a kouká se dolů do snů nazpátek Mezi prsty se mu drobí slova ze žluklejch stránek do nichž se kdysi pokoušel vlisovat svět Ale z odlitků jsou už jenom střepy a ze starejch ran čas vyždímal krev Mezi řádky sice vyrostly stromy ale žádnej z nich jak doufal do nebes Tak tu zůstaly jen jako opilci spící slova - a nejistá sezóna v nich Nad krabicí z dětství prochází znova tu cestu a diví se kolik už blbostí řek‘ diví se kolik už blábolů načal a pak nedokázal nikdy vzít zpět Stojí tu a z krabice dětství vrací se slova všechno to rezolutní co komu kdy řek‘ - všechna ta touha a vztek! Možná že v poznámkách gumoval vítr možná sám tehdy použil šifrovanou řeč aby odcedil šeď Sny žijou jen z touhy vzlítnout než je zvládneš nazpaměť! Znám toho muže z dětství s krabicí v ruce klopýtá po šutrech zpět a za ním hoří mosty co neunesly tu tíhu a před ním - celej svět Nikdy se neboj - neboj bejt směšnej! Nikdy se neboj - neboj bejt svuj! A neříkej, že už to znáš nazpaměť | Stáhnout |
| 11 - Loutkový divadlo | Text
Loutkový dívadlo (Caine/Caine) A kdo je vlastně horší? Ten kdo ke zlu vydává příkazy nebo ten, kdo je ochotně plní nebo ten, kdo se prostě jen dívá... Tihle páni, páni... ti se maj‘ nic nedělaj jenom za nitky tahaj‘ Co tě to napadlo, jít na loutkový divadlo? Tyhle loutky, loutky... ty se maj‘ nic nedělaj - jen poslouchaj‘ Co tě to napadlo, jít na loutkový divadlo? Tyhle lidi, lidi... ty se maj‘ nic nedělaj - jen se dívaj‘ Co tě to napadlo tohle není žádný divadlo! - loutkový! | Stáhnout |
| 12 - Panáčci s lucernou | Text
Panáčci s lucernou (Caine/Caine) Někdy tě uprostřed noci probudí světlo, tobě to nedá a vydáš se za ním. Dostaneš svou malou lucerničku a nové občanství ...a dál už to znáš. Odedávna se trousí za tebou ti co propadli oblohou odedávna padaj‘ - už nemůžou ale znovu si vzpomenou znovu tě doženou Panáčci s lucernou svítěj‘ a brouzdaj‘ tmou Už neví kolik je hvězd jenom že jsou Dívej se - nechtěj‘ tě vést jdou za tebou Dívej se - nechtěj‘ tě plést jen nevíš čí jsou Srdce maj‘ malinký s rozhlednou bojej‘ se ale tobě ho otevřou a to je všechno - víc už nemůžou Ty schody před tebou jsou schody co nereznou Panáčkům s lucernou souzeno svítat tmou Nevědí kolik je cest jenom že jsou Dívám se, těžký je vést boj s ozvěnou dívám se, těžko utéct sám před sebou Víš možná až tě jednou nenajdou budeš už sám někde padat oblohou a po nocích nás šimrat na nohou Budeš Panáček! Budeš Panáček s lucernou budeš čekat až najednou... | Stáhnout |
| 13 - Trosečník po chodbách | Text
Trosečník po chodbách (Caine/Caine) Mít takové zrcadlo, které by odráželo, co máme uvnitř. Co by jsme tam asi viděli? A byli by jsme z toho pokornější nebo by nás to ještě víc popudilo? Unavilo? Odradilo? A tak zatím pořád vidíme jen záhadně, v náznacích, jako ve starověkém zrcadle - v tom kusu vyleštěného plechu, ale máme slíbeno, že jednou... Zrcadlo! Zrcadlo pověz mi kdo stojí za tvým prahem a pátrá mou krajinou Zrcadlo - je tolik pohledů a tak málo jistoty před tebou Tolik snažení v průvanu nahoty a záplaty v šedinách nehřejou Zrcadlo! Já vím až vzpomínky prosáknou do moře v lodičkách ze vzdoru než je vrátíme pokoře zase budeme plout Jenže já bych se chtěl plavit jenom tak a nečekat pořád na zázrak jak trosečník po chodbách Zrcadlo ty moje zrcadlo v klidu a samotě až zase za nocí ze stěny sejmu tě prozraď mi jakou mám tvář je to tvář blázna či proroka tvář mělká nebo hluboká a řekni mi vůbec - doroste někdy do Syna člověka? | Stáhnout |
| 14 - Poutníci | Text
Poutníci (Caine/Caine) S touhou je to možná jako s hřivnama v Ježíšových podobenstvích. A hurá nad soumrak a ještě výš! Jsme poutníkem do oblak už slyším v tvý hrudi křik tam vzpíná se bájný pták či pláče nešťastník Jsme štvaní hejnem strak už nestačí nad chodník - musíme nad soumrak! A ještě ještě výš! Jsme kaňky na piják semínka? - nebo pouhý prach? kolečka v hodinkách - tak vzájemně nebo každý zvlášť? Jsme stopaři po hvězdách pár šlépějí u Tvých vrat podél zdí padlý hrách a přece víc než si svedem‘ přát! (Žel, naše největší nesvoboda je v tom, že si ani nesvedem‘ přát víc!) | Stáhnout |
| 15 - Křídla | Text
Křídla (Caine/Caine) Mrtví odcházejí, a co po nich zůstává? Myslím tady, na tomhle světě. Poeticky, nebo jak je libo - pateticky bych řekl - křídla. Po někom veliká, barevná nebo neviditelná,... někdy na nich ulítávají celé generace, jindy zůstane jen roztroušené peří... Mrtví odcházejí a já věřím, že na té poslední cestě je podpírá sám Král... Pustíme se všeho, co ve své smrtelné křeči svíráme, aby to neměl tak těžké? Podivný stařík hrst popela s láskou dosyta živý až na samé dno stár Ještě ho vidím větrem nad loukou do tvého domu ho podpírá Král Podivní lidé jak soudíme rychle kde se to bere ta nechuť a hlad! Odejde člověk a zbydou křídla - podivná křídla skrzevá čas | Stáhnout |
| 16 - Zůstaň, posaď se, ptej se | Text
Zůstaň, posaď se, ptej se (Caine/Caine) Jsou věci, které se nedají ztratit, dá se jich jenom zříct... Potkáváme se, ale jakoby jsme už zapomněli pozdravíme, ale raději by jsme se už neviděli vždyť všechny velký slova jsme už beztak rozmělnili tak odkud pořád ještě může znít to Helou - Všechno co má cenu máš s sebou! Dávno, už dávno co jsme se pomodlili a dobrodružný knížky ze všech rukávů vytrousili bolest si protrpěli a den po dni zevšedněli tak odkud pořád ještě může znít to Helou - Všechno co má cenu máš s sebou! Kolikrát my jsme to úspěšně zatajili kolikrát to vzdali a potom záviděli tolikrát jsme svou největší šanci promarnili tak odkud pořád ještě může znít to Helou ... Kdyby ses mě zeptal...a kdo jsem kdyby ses mě zeptal...a kde jsem kdyby ses mě zeptal...a zda jsem kdyby ses mě zeptal...a... kdyby ses mě zeptala! Asi bych odpověděl Nevím... Ale docela určitě by mě to hřálo | Stáhnout |
| 17 - Nekonečno | Text
Nekonečno (Caine/Caine) Je-li Kristus skutečně Bohem, pak je zároveň v každém čase, a pak i to utrpení pro nás stále ještě prožívá. To žádné mé Děkuju! nezahojí. Leda by bylo nekonečné... Zaťatý do kříže pronajímáš sílu Zaplakán do Písma roubuješ nám víru Zazpíván do Žalmů hvězdama zdobíš tmu Tisíckrát zmlčený vyklován rozmetán upálen vyklouben a znovu sám Pro život náš to ještě prožíváš Znovu to prožíváš Zavržen do hrobů přinášíš život věčný Zapřažen do hřebů svobodu za úsměv vděčný Rozprodán do lidí jednotíš nadějí Tisíckrát zmlčený vyklován rozmetán upálen vyklouben a znovu sám Pro život náš se ještě rodíš Ještě umíráš | Stáhnout |
| 18 - Po všem | Text
Po všem... (Caine/Caine) Odpuštění může být ten největší z každodenních zázraků. Vyklepal jsem rohožku s posledními hosty Kapelu rozštípal mráz Ve zbylém si ticho osladím pomlkou a budík zas prostrčím o pár desítek minut blíž k usínání Tak hloupý a už tak domýšlivý Studený krápník lampičky bolí dotykem o nahý papír Čekám na zázrak co je skrytý v usínání Odpuštění | Stáhnout |